Experti okolo Abela Mendeze z Portorické university brali v potaz různé faktory ovlivňující pohostinnost kosmických objektů: teplotu, složení atmosféry, klima a vlhkost. Hlavní důraz přitom kladli na teplotu a vlhkost, protože obě lze podobně jako na Zemi nejsnáze změřit. Jako základní činitel jim vyšla takzvaná standardní primární obyvatelnost (SPH), přičemž podle nich platí, čím vyšší SPH, tím lepší podmínky pro život. Země dosáhla hodnoty 0,7.
Z ostatních těles v solárním systému na tom byl nejlépe malý Saturnův měsíc Enceladus. Oblasti nejpříhodnější pro žití se ale nacházejí pod jeho povrchem, a tudíž jsou nepřístupné, upozornili autoři výzkumu na setkání Americké astronomické společnosti v portorickém Fajardu. Druhý skončil Jupiterův měsíc Europa a třetí Mars. Obě tělesa jsou ale nejlepším kompromisem obyvatelnosti a přístupnosti.
Mendezův tým chce nyní své výpočty zpřesnit o zahrnutí dalších důležitých faktorů jako světla, obsahu oxidu uhličitého a kyslíku v atmosféře nebo výživných látek v půdě.
Vědci se ale nevěnovali jen zkoumání obyvatelnosti cizích těles, nýbrž se zaměřili i na vlastní 'modrou planetu'. Zde zjistili, že nejlepší podmínky pro život na ní panovaly v období křídy před 65 až 100 miliony lety, kdy Zemi vládli dinosauři. Tehdejší SPH dosáhlo hodnoty 0,9.
Přesto i tehdy docházelo k masivnímu vymírání druhů, čemuž se nevyhnuli ani obří ještěři. Odborníci jejich vyhynutí nejčastěji připisují nárazu meteoritu do zemského povrchu. Mendezův tým ale upozorňuje na souvislost s aktuálním problémem globálního oteplování. 'Chtěli jsme jen zjistit, jak se SPH změnila, když teplota vzrůstá,' vysvětlil vedoucí výzkumu.