Astrologie a katechismus katolické církve

Rev. Laurence L. Cassidy, Tovaryšstvo Ježíšovo (1993)

Přestože anglický text nového katechismu katolické církve nebyl ještě vydán, máme již překlady do jiných jazyků, které vedou k obnovení zájmu astrologů o toto téma. Byl jsem proto v květnu 1993 pozván, abych promluvil v Irské astrologické společnosti v Dublinu. Zde je shrnutí mé přednášky, přednesené v této době k tomuto publiku. Dovolte, abych začal z toho špatného konce a uvedl závěr. Pak vysvětlím, jak lze dojít k tomuto konkrétnímu soudu. Domnívám se, že každý křesťanský astrolog by měl uznávat slova katechismu jako užitečnou pomoc jak k Víře, tak k Rozumu. Katechismus však neříká nic o práci, kterou vy a já děláme.

Přestupky proti víře

Nejprve mi dovolte citovat v mém nejlepším možném překladu ze španělštiny. Zásadní je paragraf č. 2116, který je zařazen pod souhrnný název Přestupky proti víře, zejména věštění a magie. Text zní:

„Všechny druhy věštění by měly být odmítnuty; obracení se o pomoc k Satanovi nebo démonům, vyvolávání mrtvých a jiné praktiky, které předstírají „odhalování“ budoucnosti (Dt. 18, 10, Jr. 29,8). Nahlížení do horoskopů, astrologie, chiromantie, vykládání věšteb a osudů, vidění, obracení se o pomoc k médiím, to vše má za následek snahu po ovládnuti času, minulosti a nakonec i lidstva a zároveň touhu dosáhnout ochrany nadpřirozených sil. To je v rozporu s vážnosti a úctou spojenou s pokorou a respektem náležejícími pouze Bohu.“

Tolik text. Nyní přejděme k práci teologa / filosofa, interpretujme tento text, najděme jeho význam a souvislosti. Bude užitečné, připomeneme-li si několik základních pravidel vztahujících se k pochopení církevního nebo jakéhokoli jiného textu. Pravidla neuvádím v žádném zvláštním pořadí. Pro náš záměr jsou všechna důležitá.

Výchozí podmínky

1. Slova mají v jakémkoli jazyce dvojí úlohu. Jednak je to skupina písmen,tj. symbolů říkajících čtenáři jak vyslovit zvuk. Jako taková nemají žádný další význam. Připomíná to člověka, který nezná irštinu a přesto vyslovuje napsané znaky. Druhá úloha se vztahuje k významu znaků a je filosoficky zajímavá, neboť má význam a poukazuje na obsažené myšlenky. Ty však nejsou viditelné entity. Mohou být pochopeny duševními pochody, inteligencí prostou animálních vášní nebo jiných rozrušení. Proto sv. Pavel hovoří o „nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na duchu. Litera zabíjí, ale duch dává život“ (2 Korintským 3,6).

2. Stejná skupina písmen může být použita pro řadu různých, někdy i rozporných, významů. To komplikuje výklad nejen v klasických příkladech homonym jako „zámek“ (dveřní nebo stavba), ale i v běžné mluvě. Zvažme šíři významů takových slov jako „demokracie“, „věda“, „zákon“ atd. Ve filosofických kruzích je nyní rozšířená „hermeneutika“, jejímž úkolem je vyložit, co přesně autor myslel slovy, která užil v textu. nepřekvapí však, že i slovo hermeneutika má mnoho různých výkladů.

3. Je běžné, ale současně smutné, že lidské chyby pronikly i do míst, kam se i andělé bojí vstoupit a že si lidé berou ze slov pouze jeden význam. Sv. Pavel nás varuje před omyly způsobenými lpěním na doslovném znění. Je zřejmé, že je nutno použít „zdravého rozumu“ a nelze naslouchat některým chytrákům, kteří chtějí získat věhlas. Konkrétní příklad nemožnosti doslovného výkladu můžeme najít v 6. kapitole evangelia sv. Jana, ve které Pán říká, že musíme jíst Jeho maso a pít Jeho krev.

4. Přílišná pravověrnost je komplexní psychologický jev, při kterém je myšlení zahlceno velkým množstvím pocitů, dojmů a domněnek, matoucích přesný smysl v jakém je slovo používáno. To je důvod, proč je téměř nemožné vést dialog s takto uvažujícími lidmi, neboť nedostatek jejich sebekázně jim znemožňuje se přesně vyjádřit. Jejich přesvědčení nevyrůstá z konkrétních důvodů, ale z jejich iracionálního myšlení.

5. Na začátku Duchovních cvičení sv. Ignác radí, abychom vždy zkoušeli vykládat slova druhých ve světle křesťanské lásky. To platí zejména v případě církevních dokumentů, které nevyhnutelně mají text a kontext. Jejich zřejmé nejednotnosti je možné vyřešit pečlivou hermeneutikou, teology nazývanou „analogií víry“.

6. Pro římské katolíky je nejméně od Tridentského koncilu Tradice, stejně jako Písmo zdrojem odhalování. V této souvislosti je zajímavé po- znamenat, že kardinál Ratzinger (dnešní papež Benedikt XVI. pozn. PT) sám ujišťuje, že katechismus nehodlá učit „novou doktrínu“. Jinými slovy účelem katechismu je shrnovat pravdy, které jsou součástí církevní historie přes dva tisíce let její existence.

Výklad

Na základě delších a poněkud technických souvislostí bude poměrně jednoduché přiměřeně objasnit formulaci katechismu o astrologii. Význam takových slov jako „věštění“, „astrologie“, „horoskopy“ atd. jsou zde v pasáži dokumentu, který sám pouze vyjadřuje obvyklou teologickou tradici. Je zřejmé, že jakákoli forma astrologie, která zahrnuje nedovolený vztah k démonům, hříšnou touhu po moci a která umocňuje panství po- věr, je něco, co každý křesťan právem odsuzuje. Toho si byli dobře vědomi velcí středověcí teologové uznávající astrologii, jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský a Dun Scotus. Důsledně vysvětlovali, že astrologie, kterou provozují, je racionální disciplina, naprosto prostá jakékoli příměsi věštění. Mělo by proto být zřejmé, že neučí-li katechismus žádnou „novou doktrínu“, nemůže být řeč o odsouzení astrologie ve smyslu v němž měla v církvi takové čestné místo po více než pět set let (viz poznámka).Na závěr bychom měli poznamenat, že katechismus nebojuje pouze s větrnými mlýny. Některá odvětví astrologie obsahují skutečně iracionální pověry. Někteří astrologové se snaží spojit s „okultními silami“, ale pro jiné je astrologie cestou křesťanského poznání. Co více, veřejnost vnímá tento obor přesně tímto způsobem. Těm z nás, kdo se zabývají racionální astrologií, „log(os)em hvězd“, nabízí katechismus mimořádnou příležitost ukázat široké veřejnosti, že naše práce zahrnuje duchovní vědu, hledání vesmírného a smysluplného zjevení Boha, tak jak to dělali naši předkové v minulosti.

Postoje církevních učitelů a papežů k astrologii:

Cenné je seznámit se s otázkou č. 115 z Prima Pars - Summa Theologia od Tomáše Akvinského, i.jehož. přehled oficiálních postojů církve k astrologii je všeobecně uznáván. V článku 3 Tomáš Akvinský, na otázku „zda nebeská tělesa ovlivňují konání nižších výtvorů „, odpovídá kladně. Samozřejmě, že dále trvá na tom, že fyzikální síly nemohou přímo ovlivňovat lidský intelekt a vůli, neboť jsou to v zásadě duchovní schopnosti. Přesto však v odpovědi na námitku 3 v článku 4 udává zajímavé pozorování: „Většina lidí je vedena emocemi, jež jsou řízeny citem…, a proto mohou astrologové zpravidla dělat pravdivé předpovědi, zejména v obecných situacích (in commnuni).“ Tomáš Akvinský v odpovědi na čtvrtou námitku na čl. 3 výslovně odmítá astrologické věštění („ad repellendum scilicet divinationem quae fit per astra“). To je pro všechny křesťanské astrology jasné oddělení racionální astrologie od její pokleslé sestry, o které mluví katechismus.

Rád bych připomenul, že papež Jan Pavel II. slavnostně prohlásil 20. března 1993 Dunse Scota za blahoslaveného. Proces, který tomuto prohlášení předcházel, byl složitý a obsahoval prohlášení, že Scotovo učení neobsahovalo nic proti Víře nebo Morálce. Fr. Allan B. Wolter, františkán, poznamenává ve svém článku „Úvahy nad Scotovýrn životem a dílem“, publikovaným v American Catholic Quaterly, zima 1993, že námitky, týkající se doktríny Dunse Scota, vyvrací spis o 386 stranách. 4. května 1972 byl nakonec vydán výnos „prohlašující, že nejsou žádné další překážky způsobené námitkami na dílo a doktrínu Dunse Scota“ (cit. čl. str. 32). Scotus byl také přesvědčeným zastáncem astrologie. Všeobecně uznávaný Opus Oxonienses a Reportata Parisiensia silně podporují astrologii. Např.: „Za čtvrté prohlašuji, že nebeská tělesa působí na živé bytosti, ovlivňují nestálou podstatu způsobem odpovídajícím nebo odporujícím si s duší oživující takové tělo, takže můžou pracovat buď k tvoření nebo zkáze.“ (Thorndike, sv. 11 , str. 4 -v poznámce na konci stránky Thorndike udává prameny jako: Scotus, II sent., Dist. XIV; Otázka II, nalezený v editio nova, Paříž, 1891 – 1995, XII, 66l-679 a XXIII, 5802).

Opět vidíme, že kritika katechismu proti astrologii jako věštění neobsahuje žádnou novou doktrínu, ale je pouhým klišé středověkých teologů, kteří zároveň plně přijímají astrologii jako funkci přirozeného rozumu.

Otec Cassidy také dlouze citoval z výše uvedené práce Lynna Thorndika (sv. II str: 9-12) aby ukázal, že teologická argumentace, kterou používá v článku, je běžným církevním postupem. Citace se vztahuje k pojednání „Agostino Trionfo či Augustinus Triumphus z Ancony k papeži Klementu V., proti věštcům a vizionářům „. Uvádíme poslední čtyři odstavce z citace.

„Zajímavým rysem Triumphovy práce je jeho oddělené pojednání o různých formách předvídání, začínající ve dvanácté kapitole nekromancii. Jejich způsoby vzývání, zaříkávání a úpěnlivé prosby jsou vhodné spíše pro démony než pro dobré anděly, kteří nejsou takto oslovováni a nepropůjčili by se k takovému postupu, který podvodně působí účinným dojmem. Je to klam, protože člověk nemůže vyvolat pouhou představou a slovy takové účinky.

Další neblaze proslulé praktiky získávající poznání pomocí čísel a tvarů slov nebo odpíráním si potravy nejsou v souladu s Boží prozřetelností, neboť Bůh nedává požehnání na základě smluv nebo dohod. Tento způsob neodpovídá běžným postupům, kterými se člověk učí, to je buď být veden nebo pozorováním přírody sám odhalovat zákonitosti. Není dokonce ani od ďábla, neboť ten nemá moc dát nám vědění a osvícení. Proto pravé vědění nemůže být získáno těmito prostředky.

Ani Augustinus nepřipouštěl použití věštění, obřadů, čísel, znaků napsaných na svitcích, zaklínání apod. pro účely léčení nebo zachování zdraví. „Čísla, znaky a jiné obřady“ mohou být účinné pouze u výplodů ďábla. Použití slova „obřad“ pro pověrčivé postupy je jen další důkaz jejich spojení s magií. Podle Triumpha pravé léčení potlačuje horečnaté nemocí chladnými prostředky a vice versa, kladné přikládá k zápornému, avšak umělé tvary jako symboly a čísla nejsou původním přírodním výtvorem. Triumphus však neříká nic o možných okultních silách v přírodních útvarech. Pokračuje ostrou kritikou těch duchovních, kteří podněcují laiky v pověrách a modlářství tím, že prodávají přívěsky na krk s obrázky a jmény světců.

Mluví-li Augustinus o zachovávání pověr spojených s různými dny, odlišuje pečlivě od těchto pověr pozorování spojená s přirozeným pohybem hvězd. Nejen že to není hřích, ale astrolog by podle něj hřešil, kdyby klientovi dovolil vydat se na moře při nepříznivém postavení Slunce, které Augustinus pokládal za předzvěst nebezpečné bouře. Podobně by hřešil lékař, který by nařídil puštění žílou při nepříznivém postavení Luny. Triumphus skutečně předpokládá, že hvězdy ovlivňují všechny události, které nejsou uskutečňovány naší svobodnou vůlí a připouští, že jen několik mužů cvičí svou schopnost odolat vlivu nebeských těles. Je také připraven zaručit, že zpěv ptáků a pohyby zvěře odrážejí tyto nebeské vlivy v dostatečné míře k utvoření určitého základu pro předvídání a že dokonce tvorba značek v geomancii je tímto ovlivněna. Nevěří však, že určitá pravdivost v těchto dvou praktikách ospravedlňuje jejich použiti. Do nespolehlivých metod věštění obsahujících určité zdání pravdy může zasahovat ďábel a mást tak člověka.

Otec Laurence Cassidy je člen Tovaryšstva Ježíšova a dlouhodobý přítel Irské astrologické společnosti. Je profesorem a předsedou katedry filosofie na Saint Peter’s College v New Jersey. Je autorem několika článku na téma slučitelnosti astrologického myšlení s křesťanskou vírou a zajímá se o implikace, které mají současná filosofie a metafyzika na astrologii a naopak.

Poznámka

Abych nesměšoval fakta s pojednáním o základních myšlenkách, uvedl jsem do poznámky krátké shrnutí dějin křesťanské astrologie. Podle mne je toto téma nejlépe zpracováno v několikasvazkové práci Lynna Thorndika „A History of Magic and Experimental Science“ (Columbia University Press 1943). Je zde podán rozsáhlý přehled papežů, biskupů, teologů a křesťanské veřejnosti, od cca 11. století do poloviny 17 .století, kteří si vysoce cenili astrologii. V tomto období bylo velmi málo křesťanů pochybujících o základních principech astrologie. Pochyby se staly běžnými až s příchodem „nové vědy“ kolem roku 1650.

Materiál převzat z revue Irské astrologické společnosti Realta
Přeložila Ing. Helena Procházková